O knize: 2017 / Kniha, jejíž název je vypůjčen od Aristotela, představuje originální analýzu zvířecí postavy ve filozofické tradici. Živočišnost a jevy s ní rovnající se nebo s ní v kontaktu (jako např. chudoba či šílenství) slouží v naší kultuře jako jakýsi dvojí či negativní model, porovnáváním sebe sama, s nímž si člověk určuje svou povahu a podstatu. Před námi je zkušenost ani ne tak z filozofické zoologie, jako spíše z filozofické antropologie, která se od klasické antropologické a standardně antropocentrické nauky liší tím, že neoslovuje centrum, do něhož člověk, přesvědčený o vlastní výlučnosti, staví sám sebe, ale periferie a hranice člověka. Čtením „zvířecích“ příběhů z děl filozofie (Aristoteles, Descartes, Hegel, Simondon, Heidegger aj.) a literatury (F. Kafka a A. Platonov) autor zkoumá, co se na těchto hranicích děje - transformované formy a metody vznikající v souvislosti s určitými strategiemi vědění a moci.